Akce je realizována díky finanční podpoře statutárního města Ostravy a městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.

Masopust Ostrava 2018 se koná ve spolupráci Ostravského muzea, příspěvkové organizace, městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a Centra kultury a vzdělávání Moravská Ostrava, příspěvkové organizace.

O masopustu

Co je masopust a jeho kořeny

Masopustem je v lidové tradici míněno období od svátku svatých Tří králů do začátku předvelikonočního půstu. Jinak řečeno – od 6. ledna do Popeleční středy. Popeleční středu stanovila církev jako první den křesťanského půstu. Její datum je pohyblivé, určuje se na základě prvního jarního úplňku, který ohlašuje Velikonoce. Odečteme-li od něj sedm týdnů nazpět, tj. přibližně 50 dnů, určíme termín konce masopustu.   Masopust předchází vynášení Smrti v pátou neděli postní. Obřad vynášení Smrti pak definitivně ukončuje zimní období.

Jedná se o lidové slavnosti obřadního charakteru, jejichž nejtypičtějšími znaky jsou maškarní průvody a večerní taneční zábavy. Maškarní průvody a reje masek jsou rituálem přechodu ze zimního období do jara. Vztahují se k jarním zemědělským pracím. Proto se v nich vyskytují plodonosné a ochranné magické motivy a kult mrtvých – původním smyslem masopustu byla prosba za dobrou úrodu a zdraví, ke kultu mrtvých se vztahovala představa, že také oni mají vliv na úrodnost půdy. V celé Evropě mají zřejmě společný kulturní základ. Kořeny masopustních oslav můžeme vysledovat již ve starověku, například v bakchanáliích, dionýziích, saturnáliích či luperkáliích, což byly slavnosti na počest tamních božstev. Zmínky o masopustním veselí a průvodech jsou ze 13. století. Jedná se vesměs o dvorské, městské a studentské zábavy.

Masopust je – na rozdíl od karnevalu – venkovským obřadem spojeným s předkřesťanskými lidovými obyčeji, vzdáleně navazující na antické náboženské slavnosti, transformované středověkými městskými hrami.

 

Masopust v současnosti

V současnosti se na území naší republiky konají oslavy konce masopustu převážně v sobotu před Popeleční středou. Jejich pořadateli bývají společenské a sportovní organizace, obecní a městské úřady. Účelem průvodu v současnosti je především pobavení a pozvání na masopustní zábavu. Na zábavě (někdy venku na veřejném prostranství v rámci průvodu) se o půl noci pochovává basa jako symbolické zakončení muzik a všeobecného veselí, nebo symbolicky zabíjí hospodářské zvíře. Masopustní veselí vykazuje jasně prvky lidového divadla.

 

Masopustní masky

V masopustních průvodech se vyskytují převážně masky zvířecí, dvojice ženich a nevěsta, těhotné ženy, židé, cigáni a cigánky, masky představující příslušníky různých povolání, pohádkové bytosti a masky karnevalové. Samotné slovo maska (z latinského masca) znamená duši zemřelého.

Zvířecí masky mají v sobě skrytý magický, plodonosný význam. Patří mezi ně především  medvěd, kozel, koza, kůň (klibna, šiml), turoň (býk), beran, slepice, kohout,  prase, novodobě čáp s panenkou v povijanu.

Medvěd, kozel a turoň představují plodivou sílu, kult mateřství, totemové zvíře. Jejich povinností je tančit s hospodyněmi a dospívajícími dívkami – aby byly plodné (aby měly děti). Maska medvěda je rozšířená v Evropě ve slovanských i germánských zemích. Funkci má všude stejnou. Nejstarší doloženou podobou medvědí masky je figura obalená hrachovinou, později žitnou slámou a nakonec kožešinou. Plodonosnou funkci má také masopust, který se v průvodech vyskytuje často i vedle medvěda. Symbolické je u medvěda i to, že je to zvíře, které se probouzí ze zimního spánku (motiv přechodu ze zimy do jara).

 Ze Znojemska je známá maska medvěd masopust, na Klatovsku Bakchus, na Valašsku pohřebenář, na Vysočině slaměník (jinde slamák, slaměňák), ve středních Čechách hrachovec. S medvědem chodí často medvědář nebo-li vodič medvěda.

Kůň je pravděpodobně nejstarší maskou. Tradiční je chození s koněm (klibnou, brůnou), které bylo dříve typické pro předmikulášské, novoroční a tříkrálové obchůzky.

Typickým motivem masopustních průvodů je symbolické zabíjení masky zvířete, někdy i následné oživení. Je symbolem přechodu v hospodářském roku.

Plodonosný význam má i svatební pár, tedy ženich s nevěstou, a těhotná žena. Symbolizují naději na nový život.  (Mnohdy je představitelem nevěsty muž a ženicha žena.) Proto se hlavně o masopustu konaly svatební obřady.

 Žid je starobylá maska, představující kult předků.     

 

Masopust na Ostravsku a ve Slezsku

V některých oblastech severní Moravy a Slezska se v masopustních průvodech vedle medvěda ve větší míře objevují masky kozy a kozla. V českém a slovenském prostředí je jejich výskyt menší. Na některých místech Ostravska a Opavska je kozel dokonce hlavní masopustní maskou a podle ní se pak oslavám konce masopustu říká kozelek. Na Těšínsku a Jablunkovsku kozelek doložen není. Z polského a ukrajinského prostředí je znám tzv. podkoziołek. Jako se jinde pochovává basa a ukončuje se tak masopustní veselí, zakončením kozelka je symbolické odsouzení a následné zabití kozla. To se děje, podobně jako u pochovávání basy, v humorné scénce, která je v podstatě samostatným divadelním představením. Typickým jevem masopustního veselí ve Slezsku bylo tzv. vybírání na kozelka. Je to starobylá forma finančního příspěvku svobodných dívek na večerní taneční zábavě. Ze Slezska je též doloženo chození s djablem, postavou, která je omotaná slámou (analogie slamáka), na ostatkové pondělí (pondělí před Popeleční středou).

Dlouholetou masopustní tradici udržují v ostravském Pustkovci, kde chodí jako hlavní maska kozel, který se pak obřadně zabíjí. V Klimkovicích zase pochovávají basu. Obě tyto formy zhlédnete na Masopustu Ostrava.

Mgr. Markéta Palowská, etnografka Ostravského muzea